Já říkám, že je lepší mít nějakou než žádnou konkurenci – tedy pokud vyloženě nenabízím nějakou „komoditu“, tedy produkt nebo službu, kterou prodává už kde kdo a kde jediným způsobem, jak se od konkurence odlišit, je (nižší) cena, za kterou prodávám. Za prvé, absence konkurence je vždy trochu podezřelá. Buď jsem si neudělal pořádně domácí úkol a nenašel jsem jí (nebo jsem nepochopil, že to je skutečně má byť potenciální konkurence). Nebo skutečně žádná pořádná konkurence není a to pak může znamenat, že buď v tom byznysu existuje nějaký „fundamentální“ problém, kvůli kterému konkurence (ještě) nevznikla (není skutečná poptávka, produkt je složitý, existuje nepříjemná regulace, nevychází byznys case…) nebo vstupuji na úplně nový, vznikající trh (což je zpravidla dražší a rizikovější).
Konkurenci vnímám jako zdroj:
1) Mého vlastního poznání
= nemusím opakovat chyby, které udělal už někdo jiný
2) Zákazníků a jejich poznání
= dobrá konkurence spoluvytváří informovanou poptávku zákazníků po produktech, ze které mohu profitovat i já
= nekvalitní konkurence, od které se umím v očích zákazníků dobře odlišit, může být pro mne zdrojem nespokojených zákazníků, které uspokojím já
3) Kolegů, dodavatelů, obchodních partnerů…
= konkurence přirozeně zvyšuje počty dalších „hráčů“ v odvětví, ze kterých mohu čerpat pro sebe
„Vysvětlivky“
Můj blog vyjadřuje pouze moje, pro zjednodušení částečně zobecněné názory: tj.
1) jsou moje (= jiní lidé s jinými zkušenostmi budou mít názory jiné),
2) jsou to jen názory (= nejsou to žádné univerzální pravdy) a
3) jsou zobecněné (= zjednodušené, „zprůměrované“, takže nepokrývají celou šíři možností).
Je dobré si posbírat / vyslechnout názory jiných, ale stejně dříve nebo později dojdete do bodu, kdy se budete muset sami rozhodnout, jestli půjdete doleva nebo doprava – to za vás nikdo neudělá.
Hezký článek!