Investor a dohoda o mlčenlivosti

Aktualizace: 19. čvn 2019

Stává se to stále méně častěji, ale stává se to stále. Přijde mi pozvánka k diskuzi o možné investici, ovšem podmíněná předchozím uzavřením smlouvy o mlčenlivosti. Na zaslání návrhu smlouvy pak už většinou nedojde (protože si vysvětlíme, že žádnou smlouvu stejně nepodepíšu – viz dále), ale když jsem v minulosti nějaký dostal, obsahoval zpravidla i „mastnou“ smluvní pokutu při „prozrazení informací“.


Tak tedy - smlouvy o mlčenlivosti bez výjimky neuzavírám, a to ani kdyby neobsahovaly žádnou smluvní pokutu (výjimku bych si snad uměl představit, pokud by šlo o něco „patentovatelného“, ale dosud nepatentovaného – ale s takovou věcí se na mne ještě nikdo neobrátil J). Neuzavírám je už z principu – protože bych je vždy porušil.


Mým „modem operandi“ (a věřím, že nejenom mým) je totiž ptát se všech okolo, co si o dané příležitosti (výrobku, službě, příležitosti…) myslí. A když říkám všech, myslím skutečně všech – nejen (potenciálních) zákazníků (i „nezákazníků“ – lidí, kteří by daný produkt… nevyužili), dodavatelů, ale i (potenciálních) konkurentů (protože z konkurenta se např. může stát dodavatel, který zlevní náš vstup na trh)…


Aby bylo jasno – nechodím po trhu a netroubím všem, že ten a ten má tento nápad a vidí v něm příležitost za miliardy, jdu po podstatě toho produktu a často hraju spíš „ďáblova advokáta“ – snažím přicházet s pochybami a nechám si je případně vyvracet (nebo potvrzovat). O získané informace se pak neváhám rozdělit s podnikatelem, který s příležitostí přišel (mmch jeho/její reakce na tyto informace je pro mne jedním z indikátorů jeho „investovatelnosti“).


Kromě toho, že žádost o uzavření smlouvy o mlčenlivosti fakticky znemožňuje investorovi vyhodnocení investiční příležitosti (= nakonec investovat), nevysílá navíc potenciálnímu investorovi dobrý signál, protože:


  1. podnikatel příliš „nadhodnocuje“ svou myšlenku – někdy až nechápe, že hodnota příležitosti (potažmo toho podnikatele) je funkcí její … bolestivé, zdlouhavé, pracné – a správné a úspěšné realizace (kolik asi bylo facebooků před Facebookem, že?) = vyšší riziko, že podnikatel od projektu při prvních nesnázích uteče = obtížná debata o valuaci byznysu, pro účely investice

  2. sám podnikatel zřejmě drží svou myšlenku v tajnosti a tím je prakticky odsouzen k tomu, že produkt, se kterým vyjde na trh,

bude mimo, co se „product x market fit“ týče a bude se dělat „nejméně nadvakrát“


Mé doporučení proto je:

  1. Nepožadujte po potenciálním investorovi uzavření smlouvy o mlčenlivosti

  2. Potenciálnímu investorovi (obchodnímu partnerovi, konkurentovi…) dejte pouze takové informace, u kterých jste předem srozuměni s tím, že se „dostanou ven“ (nebo budou přímo použity)

  3. Nebojte se bavit o svém záměru s co nejvíce lidmi – i proto, že z mé osobní zkušenosti málokdo z nich bude ochoten, připraven, schopen… váš záměr realizovat (stalo se mi pouze jednou, že by nám někdo náš nápad „ukradl“ – aby jej nakonec stejně nerealizoval v pravém slova smyslu, ale udělal z něj „náplň“ do podvodného ICO)


„Vysvětlivky“

Můj blog vyjadřuje pouze moje, pro zjednodušení částečně zobecněné názory: tj.

1) jsou moje (= jiní lidé s jinými zkušenostmi budou mít názory jiné),

2) jsou to jen názory (= nejsou to žádné univerzální pravdy) a

3) jsou zobecněné (= zjednodušené, „zprůměrované“, takže nepokrývají celou šíři možností).

Je dobré si posbírat / vyslechnout názory jiných, ale stejně dříve nebo později dojdete do bodu, kdy se budete muset sami rozhodnout, jestli půjdete doleva nebo doprava – to za vás nikdo neudělá.


Photo by Annie Spratt on Unsplash

Praha, Česká republika