Bez čísel není byznys
Finanční model je pro mě nedílnou součástí byznys plánu. Bez (alespoň základních) čísel není byznys. Každý musí mít aspoň představu, jak bude na svém nápadu vydělávat = dělat zisk. Schválně říkám představu, protože na začátku je to hlavně o předpokladech – jaké budu prodávat produkty a asi za kolik, kolik toho v čase prodám, kolik mně budou stát lidi, marketing, materiál atd. atd.?
Předpoklady, ne smyšlenky
Ta představa by ale měla být „kvalifikovaná“, tj. vaše předpoklady by neměly být úplné smyšlenky – konkurence prodává za 100 a já budu prodávat to stejné za tisíc? Budu mít desetitisíce prodejů měsíčně, když je v celé republice asi 10 mých potenciálních zákazníků? No asi ne, že? Tj. svoje čísla bych měl získat z průzkumu anebo je aspoň podrobit „testu zdravého rozumu“ (v angličtině „sanity check“).
Jedině Excel (jasně, i Numbers)
Vlastní finanční model je jednoduchá excelovskátabulka. Excelovská proto, že s čísly v modelu je potřeba si hrát – měnit jednotlivé parametry a dívat se, co to dělá s modelem a jeho výsledky. To ve wordu ani powerpointu neuděláte.
Jednoduchá struktura…
V tabulce modelu je na horizontální ose čas (zpravidla měsíce, nebo maximálně kvartály) a na vertikální ose příjmy a výdaje. Příjmy jsou vše, co dostanu zaplaceno od zákazníků, tj. nezahrnují zdroje financování mého byznysu (= př. půjčka od rodičů, investice od investora). Výdaje zahrnují vše, co potřebuju „nakoupit“ k provozování byznysu – mohou to být jak „náklady“ (odměna brigádníka, cena PPC kampaně) nebo „investice“ (vývoj mobilní aplikace externí agenturou).
… jednoduché výpočty
Nemusíte být žádný excelovský „guru“, nemusíte znát ani makra, ani kontingenční tabulky, dokonce ani funkce … abyste postavili finanční model. Vystačíte si se sčítáním, odečítáním, násobením, procenty. Zkušenější z vás mohou použít logické funkce (= IF…). Podmíněné formátování už je vysloveně „vyšší dívčí“.
Od byznysu k financím
Je dobré, když model začíná (= první řádky modely předtím, než se dostanu k vlastním příjmům a výdajům) nějakými obchodně-provozními parametry mého byznysu – př. počet potenciálních zákazníků na trhu, předpoklad toho, kolik jich v čase získám, kolik jim toho v čase prodám. Pomáhá to pochopit strukturu byznysu a jeho rozvojové etapy, ambice podnikatele, realističnost jeho předpokladů…
Obsah důležitější než forma
Někdo staví modely s mnoha pěkně strukturovanými a vyšperkovanými záložkami (shrnutí, proměnné, provozní údaje, příjmy, výdaje…), já ho preferuju na jednu záložku, kde v první sloupci jsou jednotlivé položky, v dalších několika sloupcích (cca 2-4) jsou proměnné (parametry, = moje byznysové předpoklady nebo se také říká byznysové „drivery“) použité v daném řádku modelu a v dalších sloupcích už jsou jednotlivé měsíce nebo kvartály obchodně-provozních parametrů, resp. příjmů a výdajů. Výhodou je, že po změně parametru okamžitě vidíte, „kde se vám co hýbne“. Model na více záložkách asi vypadá lépe, ale mohou mi unikat souvislosti.
Detail vs. „big picture“
Model by měl být rozumnědetailní, tj. ani málo, ani moc – něco mezi J. Je potřeba, aby měl určitou „granularitu“ – rozpadal se logicky na dílčí výpočty, protože ty jsou v souhrnu lépe pochopitelné, než jeden sofistikovaný „megavýpočet“. Zároveň by neměl mít přílišný detail, protože čím větší detail, tím více vstupů (proměnných, parametrů = předpokladů) a čím více předpokladů, tím větší možné „znečištění“ výsledku (jak se říká trefně anglicky: „garbage in, garbage out“).
„Top-down“ vs. bottom-up
Model můžu stavět jak odshora dolů („top-down“), tak odspoda nahoru („bottom-up“). Stavět model odshora dolů znamená vyjít z celkového trhu a z toho si něco „uloupnout“. Opačný přístup vychází z dílčích „představitelných“ hodnot (př. kolik toho asi prodám za týden, za měsíc…). Zvolím-li kterýkoliv z těchto dvou postupů, měl bych výsledek validovat (= zkontrolovat) použitím toho druhého postupu – abych př. nezjistil, že představitelné 0,1% trhu znamená 50.000 transakcí týdně, což prostě na začátku mého byznysu nění reálné, nebo že představitelných 1.000 transakcí týdně znamená, že do roka budu muset prodávat i na Antarktidě.
Co hledám v modelu (jako investor, poradce…)
V každém modelu hledám hlavně následující:
Byznysovou logiku – na čem/jak se v dané branži vydělávají peníze
Hlavní výnosové a nákladové „drivery“ = na čem nejvíc závisí konečný výsledek, na jaké předpoklady je nejvíc citlivý – na základě vzájemných kombinací těchto „driverů“ mohu vytvářet i různé scénáře
Tzv. „jednotkovou ekonomiku“ = kolik vydělám na jednom zákazníkovi
Celoživotní hodnotu 1 zákazníka (= LTV nebo „life-time value“) vs. Náklady na akvizici 1 zákazníka (= CAC, „customer acquisition costs“) = jaké distribuční kanály si mohu dovolit, můžu být vůbec někdy ziskový?
Bod zvratu (tzv. „break-even point“) = kdy na sebe byznys začne pravidelně vydělávat, aniž by potřeboval „dolévat“ peníze zvenčí
Potenciál byznysu – kam až může byznys vyrůst z hlediska možných příjmů (a z nich vyplývajícího zisku)
Potřeba investice = kolik peněz bude byznys potřeba, než dosáhne bodu zvratu (to není jen suma peněz na provoz = OPEX, ale i kapitálové výdaje = CAPEX)
Návratnost investice = jak dlouho bude byznysu trvat, než vydělá investici zpět
Prezentační finesy
Občas si na zvláštní záložce v modelu udělám tabulky nebo grafy. Tabulky a grafy jsou „živé“, tj. vycházejí z vlastního modelu (př. jsou to linky na jednotlivé buňky v modelu, popř. jejich součty atd.). Tabulky často slouží k „anualizaci“ měsíčních sloupců (tj. sečtu údaje za 12 sloupců = měsíců a udělám z nich roční údaje) – tabulka má pak místo př. 60 sloupců modelu jen 5 sloupců. Tabulky a grafy pak kopíruju do prezentací pro investory. Výhodou je, že vždy můžu velmi přesně dohledat, odkud se vzalo jaké číslo.
„Vysvětlivky“
Můj blog vyjadřuje pouze moje, pro zjednodušení částečně zobecněné názory: tj.
1) jsou moje (= jiní lidé s jinými zkušenostmi budou mít názory jiné),
2) jsou to jen názory (= nejsou to žádné univerzální pravdy) a
3) jsou zobecněné (= zjednodušené, „zprůměrované“, takže nepokrývají celou šíři možností).
Je dobré si posbírat / vyslechnout názory jiných, ale stejně dříve nebo později dojdete do bodu, kdy se budete muset sami rozhodnout, jestli půjdete doleva nebo doprava – to za vás nikdo neudělá.
