Já bych to vřele doporučoval, a to i nad rámec klasické (poměrně formalistické) společenské smlouvy podle zákona o obchodních korporacích (= ZOK).
Ve složitějších případech (= více zakladatelů, institucionální zakladatelé / investoři) doporučuji udělat formální dohodu mezi akcionáři, v jednoduchých případech (= 2 zakladatelé kamarádi) alespoň jednoduchou "dohodu o vzájemném porozumění", abychom byli „na stejné stránce“. V obou případech bych se zaměřil i na situace, kdy nad námi zrovna nesvítí slunce (= konflikty, rozchody…) – hlavně proto se ostatně píší smlouvy.
Při psaní dohod se určitě nevyhýbejte záležitostem čistě byznysovým (př. definice zákazníků, byznys model, vzájemné role, investice a její čerpání, regulatorní předpoklady, definice „úspěchu“ – v podstatě nějakých KPIček…), ani „soft“ věcem (př. vzájemná očekávání, možná rizika…). Zejména v případě případných budoucích „neshod“ je dobré osvěžit si předpoklady, za kterých společná dohoda kdysi vznikala.
„Vysvětlivky“
Můj blog vyjadřuje pouze moje, pro zjednodušení částečně zobecněné názory: tj.
1) jsou moje (= jiní lidé s jinými zkušenostmi budou mít názory jiné),
2) jsou to jen názory (= nejsou to žádné univerzální pravdy) a
3) jsou zobecněné (= zjednodušené, „zprůměrované“, takže nepokrývají celou šíři možností).
Je dobré si posbírat / vyslechnout názory jiných, ale stejně dříve nebo později dojdete do bodu, kdy se budete muset sami rozhodnout, jestli půjdete doleva nebo doprava – to za vás nikdo neudělá.
