Mé vlastní hodně bolestivé zjištění v začátcích podnikání. Ale kdo si tím neprošel, asi nepodnikal v podmínkách „bootstrapu“.
Rozjíždím byznys. Hrne se to na mě zleva zprava, pracuju 16 hodin denně. Nemáme moc peněz, takže si nemůžeme dovolit moc lidí – všichni padáme na hubu. Mám jasnou představu, jak chci věci dělat, jsem přeci jen vlastník firmy. Nikdo mou představu ale nedokáže stoprocentně naplnit, všechno si udělám nejlíp já sám.
Za krátký čas dělám všechno od obsluhy klientů po platbu faktur. Mám čas pouze na „operativu“, nezbývá mi čas na nábor lidí, jejich řízení, neřkuli vedení a rozvíjení. Na networkovací akci nepřemýšlím o tom, jaký byznys můžu udělat s člověkem, se kterým se právě bavím, ale co musím udělat zítra v práci…
Klasický „krysí běh“ v kole. Můžu běžet seberychleji, ale nikam se neposouvám – ani já, ani firma. Jsem stále vyčerpanější. Začínají mě opouštět kolegové – jsou také vyčerpaní, mají málo peněz, nemají vizi… Přichází katarze – často v podobě nějakého kolapsu, vyhoření, nemoci – po které by mělo přijít „prohlédnutí“ – musím to dělat jinak. Ale jak?
Mnou otestovaná zjištění:
Stanovit si priority pro sebe i pro firmu – co je tzv. na „kritické cestě“ = co musí být uděláno – a co už naopak zase ne;
Přijmout pravidlo 80 : 20 – 80% výsledku („základ“) vám vezme 20% času, zbývajících 20% výsledku (= detail) vám zabere 80% času - za jednotku času toho zvládnete 5x víc; jak se říká: „better done than perfect“;
Před každým úkolem si pokládat otázku, zda jsem jediný ve firmě, kdo daný úkol zvládne. Pokud je odpověď „ne“, neměl bych ho dělat;
Nabírat jako kolegy Ačka nebo lidi s potenciálem Aček: 1. will, 2. will, 3. will, 4. soft skills, 5. hard skills, zbavovat se Cček, Bčka rozvíjet, aby se posunuli do Aček, nebo se jich zbavovat; je to bolestivé, ale musí se to dělat, jinak za sebou táhnete kouli na noze
S tím souvisí, že bych měl své kolegy „vybavovat“ pravomocemi a „vyžadovat“ od nich odpovědnost a „vlastnictví“ problému („vybavuj a vyžaduj“)
Mít jasnou osobní a firemní vizi (mix přesvědčení, poslání, ambicí, energie, nadšení…)…
Vize jako „platidlo“: jen na vizi nakoupíte Ačko, když na něj momentálně nemáte peníze
Vize jako „prapor“: schopní lidé většinou sami najdou cestu – když vědí, kam jdou (a proč)
Vize jako „motor“: s vizí dojdete dál
… a jasné a relativně nepočetné konkrétní cíle – i když budou pohyblivé; kromě toho, že vidím v dálce „prapor“ vize, vím, na čem budu dělat v pondělí (a proč)
Učit toto všechno kolegy a neustále s nimi všemožně komunikovat – aby „moje“ priority byly „naše“ priority; důležité jsou pravidelné „touch pointy“ – aby všichni byli na „stejné straně“ a táhli stejným směrem (2 lokomotivy zapřažené proti sobě se taky nepohnou)
Prokládat období „tahu“ s „vydechnutími“ (pivo, teambuilding...) – všechno si daleko líp sedá
A pořád se k tomu všemu opakovaně vědomě vracet, abych znovu nesklouzl do "krysího běhu" – protože je to tak jednoduché - ano, i při psaní tohoto blogu jsem si zase bolestivě uvědomil, co ve svých projektech znovu nedělám :(
