Jedno s druhým úzce souvisí – čím ziskovější firma, tím lépe se prodá (nebo najde investora pro rychlejší rozvoj) a naopak. Proto chcete-li stavět firmu „na prodej“, musíte jí stavět nejprve „na zisk“. Spoléhat se na to, že dlouhodobě ztrátovou firmu – byť má třeba hodně „uživatelů“ – někdo koupí (nebo do ní zainvestuje), je poměrně riskantní strategie.
Rozlišuju několik stádií rozvoje firmy z hlediska (ne)vytváření zisku:
1) „Minimální verze produktu“ – firma investuje do produktu, který od nás zákazníci „už“ koupí; produkt testuje na potenciálních zákaznících, aniž by ještě měla „provoz“; investice do produktu je vždy z úspor zakladatelů nebo peněz investorů
2) „Minimální verze provozu“ – výdaje firmy na provoz jsou právě jen tak vysoké, abych byl schopen dodat zákazníkům minimální verzi produktu a dostal za ni zaplaceno (říká se tomu „lean“); v tomto stádiu firma ještě žije z úspor zakladatelů nebo peněz investorů
3) „Prodej“ – pro svůj produkt získávám zákazníky, nikoliv pouze uživatele; zákazník je uživatel, který mi za můj produkt skutečně zaplatí; firma již generuje příjmy, ty ale ještě nemusí stačit na pokrytí všech nákladů (měly by ale přesahovat tzv. „přímé“ náklady – tj. náklady přímo se vztahující k „výrobě“ a „dodání“ daného produktu zákazníkovi; tomu se říká „marže“, „hrubá marže“ atp.), firma stále ještě může žít z peněz zakladatelů / investorů
4) „Soběstačnost“ – firma svými prodeji (= příjmy) pokrývá své „lean“ náklady na vývoj produktu a provoz (viz body 1. a 2.); jak rostou prodeje, může si postupně dovolit investovat více do produktu, provozu atp., za lepší produkt (více různých produktů) si může říkat o vyšší cenu, až začne dosahovat…
5) „Ekonomický zisk“ – firma generuje ze svých prodejů tolik peněz, že si může dovolit „investovat“ do svého rozvoje z širšího pohledu (další produkty, nové zákaznické segmenty, nové trhy vč. zahraničních, nové „technologie“…), přestože je firma (třeba i vysoce) zisková, většinu zisku reinvestuje, a proto „zisk před zdaněním“ je zanedbatelný, v této fázi může firma akcelerovat svůj růst např. i prostřednictvím akvizic konkurentů nebo firem, které jsou „dál“ ve vývoji dalších produktů, technologií…
6) „Zisk před zdaněním“ – firma již není schopna rozumně zhodnocovat své investice podle bodu 5. a měla by začít rozdělovat peníze svým akcionářům, kteří je budou investovat ve výnosnějších příležitostech.
Kromě toho, že je zisk hlavním zdrojem pro další rozvoj firmy, je i měřítkem úspěchu firmy. Výše (budoucího) zisku vstupuje do výpočtů různých ekonomických ukazatelů, kterými investoři posuzují výnosnost své případné investice do firmy. Ovlivňuje také „valuaci“, tj. hodnotu firmy, ze které se bude odvíjet váš podíl ve firmě poté, co do ní vstoupí investor.
V zisku firmy (už na úrovni „soběstačnosti“) byste měli mít započteny náklady „na sebe“ (tj. „výplatu“, kterou byste za své schopnosti a práci dostali někde jinde). Jinými slovy, firma nemůže být soběstačná, pokud si vás nemůže dovolit. V takovém případě by pro vás bylo osobně přínosnější nechat podnikání a jít se někam „nechat zaměstnat“. Ba co víc, ve fázi soběstačnosti firmy už musíte dělat „na firmě“, nikoliv „ve firmě“, tj. kromě toho, že si firma může dovolit vás, musí si moci dovolit zaměstnance, kteří za vás vykonají veškerou práci související s „provozem“ firmy.
„Vysvětlivky“
Můj blog vyjadřuje pouze moje, pro zjednodušení částečně zobecněné názory: tj.
1) jsou moje (= jiní lidé s jinými zkušenostmi budou mít názory jiné),
2) jsou to jen názory (= nejsou to žádné univerzální pravdy) a
3) jsou zobecněné (= zjednodušené, „zprůměrované“, takže nepokrývají celou šíři možností).
Je dobré si posbírat / vyslechnout názory jiných, ale stejně dříve nebo později dojdete do bodu, kdy se budete muset sami rozhodnout, jestli půjdete doleva nebo doprava – to za vás nikdo neudělá.
Comments